Vesnice hori, noci jdu sam,

Zkratim si cestu pres pole lan,

Obklopen dymem, na konci sil,

Ae smysl neznam, jasny mam cil,

Vidomi ztracim a prece bdim,

Vede mi Iabel, tam dolu - k svym.



Snad jsem jij mrtev, pro tento svit,

Satan vsak silu vraci mi zpit,

Koneeni vidim pekelny chrtan,

Do jhavych temnot vrele jsem zvan.

S tilem jij nehmotnym prichazim blij,

Za mnou se zavira jelezna mrij.



Jama pekel, stokrat prokleta,

Jama pekel, krvi zalita.



Tei sloujim Iablu, smrti a zlem,

Roznasim zkazu, jsem demonem.

V kajdem staveni eern¤ oltar, na kajdem obraze je moje tvar.

S hrozivym smichem vracim se sem,

Priznivci Iabla padaj na zem.

Eerna je touha, bleda vsak krev,

Kdo neni vyholen, sklidi muj hniv.

Marni se pachti, modli a sni,

Demonem stat se ne kajdy smi.

Posedli vztekem vesnici bori,

Marni vse dilaji, marni stoh hori!