1. Tolik, kolik je mi te? u mi nikdy nebude, vte鴌na za vte鴌nou ukrajuj m鵭 pecen chleba, neklepej na dve鴈, pose鑛ej chv韑i, m鵭 osude, je歵 tolik v靋 ud靗at je t鴈ba, je歵 tolik v靋 ud靗at je t鴈ba. 2. Star 瀍ny nos haleny z 歟d閔o batistu a kdy je p醤sk volenka, sed samy v rohu, kulhav tane鑞 mistr obrac list po listu, je歵 tolik v靋 d靗at mohu, je歵 tolik v靋 d靗at mohu. R: 豦ka se prod韗 koryty a slep齧i rameny a pak se v mo鴌 do歩roka rozprost韗? je 鑑s rozmet醰at kameny a je 鑑s, je 鑑s ty kameny sb韗at. 3. Rodina sed v tr醰? sm靔e se a sn韉? je to rodina 殱astn閔o mal眸e Vojk鵹ky, najednou p鴌l閠 straka a 瀍na k帔 vida, pod韛ejte, d靦i, nese bor鵹ky, pod韛ejte na ni, nese bor鵹ky. 4. Tohle, co se d靔e te? u se nikdy nestane, hromni鑛ou na na歩ch hrobech budou na歟 knihy, v鵱 miluj韈韈h se t靗 jednou r醤o vyvane z t nekone鑞 t韍y, z t nekone鑞 t韍y. R: Napsal jsem dopisy a rozeslal ty dopisy a 鑕k醡 a monogramem tich nad靔e na posledn dce, je 鑑s kr徼et n靕am a je 鑑s odn靕ud se vracet. 5. Ze sv閔o di狲e vy歬rt醰醡 prvn um鴈l? na td Svobody stoj韒 s rukama sv鞖en齧a, mladink 瀍ny kolem pletou svetry pro sv man瀍le, aby jim nezabylo zima, aby jim snad nezabylo zima. 6. A mn je den ode dne, noc od noci st醠e chladn靔i, v pr鵹anu v靕 miz m roky rozma鴌l? tohles' mi neprozradil, Sudv靔i, ach, Sudv靔i, 瀍 jednou p鴌jde ona chv韑e, 瀍 jednou p鴌jde ona chv韑e. R: Z mlhy u cesty se vyno鴌li dva b韑 buvoli, n靋o jim zp韛醡, ale m鵭 hlas zn tak cize, je 鑑s zas関at na poli a je 鑑s, je 鑑s na poli skl韟et. 7. V podloub 歵ernbersk閔o hradu u st靚y je lavice, sed醡 si na ni a mal眸 p鴌n釟 mi k醰u, a v druh ruce nov obraz jm閚em Svat trojice, B鵫 na n靘 sb韗 bor鵹ky a zrzavou m hlavu. 8. Nen ta k醰a pli siln? pt se jeho pan? ach, kdyby man瀍l nebyl bl醶en, tak jsme d醰no bohat? a mal眸 Libor sm靔e se a nade mnou se skl醤? co jednou namaluje? to se neztrat? co namaluje? to se neztrat? R: Tolik, kolik je mi te? u mi nikdy nebude, vte鴌na za vte鴌nou ukrajuj m鵭 pecen chleba, neklepej na dve鴈, pose鑛ej chv韑i, m鵭 osude, je歵 tolik pl醫en ud靗at je t鴈ba, je歵 tolik p韘n ud靗at je t鴈ba.